George Orwell se stal mým oblíbencem už vloni, když jsem četla jeho slavnou dystopii, román 1984. Kniha mě po otočení poslední stránky nenechala chladnou nejen psychicky, ani fyzicky mi nebylo úplně dobře, když na mě dolehla ta tíha bezmoci a kruté reality, která ještě nestačila lidstvo tak docela zasáhnout. A přestože je další autorova slavná kniha Farma zvířat alegorií se zvířaty v hlavní roli, popisuje svět kolem nás líp, než jakákoliv jiná. A já se opět cítím stejně jako před rokem.
Vzhledem k tomu, jak je tahle sotva sto stran dlouhá novela profláknutá a Orwell opěvovaný kritiky a učiteli literatury napříč školami, nemusím asi zdlouhavě vysvětlovat, o co v díle jde. Ale přece jenom, pokud žijete v nějakém paralelním vesmíru a o Farmě zvířat slyšíte poprvé, děj stručně shrnu: Na jedné anglické farmě se zvířata rozhodnou, že mají dost lidské krutovlády a chtějí svobodu, čistší řeky, zelenější pastviny, dostatek a hlavně rovnost. Tak vyženou věčně opilého farmáře i s jeho ženou a zaměstnanci pryč, a nastolí na farmě animalismus; vládu zvířat, kde platí posvátných sedm přikázání, z nichž nejdůležitější je to sedmé – všechna zvířata jsou si rovna!
Jenomže to už od začátku není tak úplná pravda. „Intelektuálního“ velení farmy se ujímají prasata Napoleon a Kuliš, kteří postupně mění sedm přikázání, jak se jim to zrovna hodí, a poddaná zvířata na tom jsou snad ještě hůř, než za vlády krutého Člověka. Ale jedno je aspoň uklidňuje; to, co dělají, dělají jen pro svoje dobro, pro svůj blahobyt. Nikoliv pro ten lidský. A hlavně: jsou svobodní! Nebo si to alespoň myslí.
Na rozdíl od románu 1984, ve Farmě zvířat Orwell nevytvořil tak dokonale propracovanou zápletku, nedal jejím prostřednictvím světu neologismy, jež se hojně používají dodnes, a vzhledem k její délce ani nejspíš nezanechal ve čtenáři tak intenzivní pocit zhnusení a bezmoci nad degradací zapáleného (ač skrytého) odpůrce režimu v bezduchou ovci, které je všechno jedno. Ale tím, že tenhle obraz společnosti v moci totalitních a autoritářských režimů podal jako alegorickou bajku, dodal dílu na nezměrné originalitě. Právě tím, že v něm prakticky nic není napsáno naplno, se stává ještě více nadčasové.
Farma zvířat je sice především reakcí na ruskou revoluci a Stalinův kult osobnosti, kanec Major představuje Lenina, Napoleon Stalina, Kuliš Trockého, psi tajnou policii, ovce hloupé ovce, co si nechají za každých okolností nabulíkovat jakoukoliv blbost a uvěří jí, a osel Benjamin pasivní intelektuály, kteří si moc dobře všechno uvědomují, ale odmítají cokoliv podnikat, nicméně i přes tyto nápadné znaky a nápovědy, kam vlastně dílo odkazuje, se dá kniha krásně napasovat víceméně na jakoukoliv dobu, na jakýkoliv režim.
I přes všechny soudruhy, rovnost, animalismus, příděly, budování a radostnější a veselejší práci na nadčasovost vlastního díla Orwell sám naráží, ať už skrze uštěpačné poznámky Benjamina (cituji“Pouze Benjamin tvrdil, že si pamatuje každou podrobnost ze svého dlouhého života a ví, že nikdy nic nebylo či nebude lepší či horší, protože, jak říkal – hlad, strádání, zklamání, to je nezměnitelný zákon žití.“) nebo skrze zakončení proslovu farmáře Pilkingtona („Jestliže vy máte svá nižší zvířata, s kterými jsou problémy, my máme své nižší třídy!“).
I přes nevelký rozsah díla se Orwellovi podařilo děj skvěle vygradovat – jak prasata postupně přejímají absolutní vládu nad farmou, stupňuje se i čtenářův pocit ukřivděnosti, slabosti, kterou stále palčivěji cítí s každou další otočenou stránkou o to víc, když si uvědomí, že většina zvířat, těch svobodných otroků, nic nechápe. Závěr knihy pak nasazuje všemu korunku. Po přečtení posledního řádku musí každému, kdo knihu pochopil tak, jak měla být chápána, proběhnout po zádech nepříjemné zamrazení.
Občas se v novele ale najdou i velmi úsměvné momenty – osobně mě upřímně pobavily zmínky o tom, jak se kůň Boxer učil abecedu.
„Lupina se naučila abecedu, ale neuměla dávat slova dohromady, Boxer se nedostal dál, než k písmenu D. Uměl nakreslit kopytem do prachu A, B, C a D a pak stál a zíral na písmena se sklopenýma ušima, občas potřásl hřívou a marně se snažil rozpomenout, co přijde dál. Několikrát se mu podařilo naučit se E, F, G a H, ale když se to naučil, zjistil, že zapomněl A, B, C a D.“
– George Orwell, Farma zvířat
Knížka je to, jak už jsem řekla, útlá a neuvěřitelně poutavá, přečtenou ji budete mít zhruba za jedno odpoledne a myšlenky, které nabízí, zůstanou ještě dlouho zaryté v hlavě. Je to dílo prostupující dekádami, režimy, řekla bych že za každé okolnosti je stále v něčem aktuální.
A právě z toho důvodu je tak důležité.
Autor: Anna Musilová