Kniha Kam se poděla Elizabeth je debutem teprve jednatřicetileté autorky Emmy Healy. Když se kniha v roce 2013 dostala na knižní trh, strhlo se po ní naprosté šílenství – nebylo nakladatele, který by ji nechtěl vydat. Nakonec se to povedlo vydavatelství Harper a kniha v roce 2014 vyrazila do světa pod názvem Elizabeth Is Missing. V českém překladu vyšla teprve letos, a tak je na tuzemském trhu čerstvou novinkou.
Titul se takřka okamžitě po vydání stal bestsellerem, práva na něj se prodala už do pětadvaceti zemí světa. Dokonce i v Česku kniha vyšla v oblíbené zlaté edici Světový bestseller. I přes tu nálepku bych ji ovšem tak docela mezi klasické bestsellery nezařadila, protože v mnohém se těm nepsaným parametrům světově nejprodávanějších knih vymyká. Ať už je to téma, hlavní hrdinka, která nám ho zprostředkovává, nebo styl, jakým je napsaná, všechno je trochu jiné, než byste od takové knihy čekali.
Příběh opředený tajemstvím je čtenáři předáván prostřednictvím zmatených myšlenek hlavní postavy Maud, která už má přes osmdesát, a trpí demencí. Když si vezme do hlavy, že se ztratila její kamarádka Elizabeth, nikdo ji nebere vážně, a tak se snaží vyřešit záhadu na vlastní pěst. To jí poměrně ztěžuje fakt, že všechno na co přijde, hned zase zapomene, a tak si začne pomáhat papírovou pamětí,lístečky s poznámkami.
Současně se jí neustále vrací vzpomínky na dětství a zmizení její starší sestry Sukey, které se tomu Elizabethinu začne postupně nápadně podobat, až se všechno prolne v nesourodou sněť, co zprvu nedává v Maudině hlavě žádný smysl. K ději nejspíš nemůžu prozradit víc, aniž bych napsala nějaký spoiler a zkazila vám zážitek z četby, takže to tady utnu.
Když jsem se o knize kolem Vánoc poprvé doslechla, zaujaly mě dvě věci: že hlavním hrdinou na první pohled detektivky (ačkoliv jí není, k multižánrovému zpracování téhle prvotiny se ještě dostanu) není žádný ostřílený detektiv, ale obyčejná stařenka, a že román, jehož výrazným motivem je stárnutí, odcizení se a ztráta vlastní identity, napsala autorka teprve v sedmadvaceti letech! To mi přišlo naprosto skvělé, a byla jsem zvědavá, jak se někdo tak mladý dokázal vžít do role člověka o dekády staršího. A teď po přečtení musím před Emmou Healy smeknout – ta autenticita je opravdu ohromná.
Román bývá, jak už jsem nastínila, označován za detektivku, ale to není tak úplná pravda. Samozřejmě, nějaké detektivní prvky tam jsou, ale mnohem víc knize vládne psychologie, překvapivě také lehký (a vůbec ne prvoplánový) humor, a mystérium.
Debut má název Kam se poděla Elizabeth. Ale tím se nenechte moc mást. Zdá se, že v knize jsou mnohem důležitější (a napínavější) vzpomínkové části, v nichž je z Maud najednou náctiletá slečna, a které jsou s přibývajícími stránkami stále intenzivnější, až nabudete dojmu, že by se kniha měla jmenovat „Kam se poděla Sukey“. A až na úplném konci zjistíte, že šlo celou dobu o umně vyvedenou psychologickou hru, těsně za tím bodem, kdy budete chtít knihu zklamaně zavřít, že z toho boomu zase takový třesk nebyl. A ono jo. Ono to všechno ladí.
Nepatrným mínusem je pomalejší rozjezd, i když ono to k zrovna k téhle knížce asi tak nějak patří. 🙂
Na to, že je to v podstatě jen další román ze „série“ Zmizelá, mě opravdu mile překvapil svou originalitou a propracovaností. Určitě ho mohu vřele doporučit – ačkoliv se od knih označených zlatou nálepkou odlišuje, určitě si ji zaslouží.
P.S. Postavu Maud jsem si opravdu zamilovala, jak slibovali na přebalu. I když občas očividně irituje všechny postavy kolem sebe, čtenáře si rychle podmaní.
80%
Autor: Anna Musilová