Když se australská rodačka Rosalie Hamová v roce 1996 zapsala ke studiu na jedné melbournské univerzitě, zjistila, že jí vybraný obor je už obsazen. Když se chystala odjet, zastavil ji romanopisec Antoni Jach s nabídkou, aby místo toho zkusila kurz tvůrčího psaní. Souhlasila. Zanedlouho dostala za úkol napsat anotaci ke své první, tehdy ještě neexistující, knize. „Měla jsem dobrý nápad, a tak jsem prostě začala psát,“ vzpomíná.“Najednou jsem měla odevzdat 10 000 slov svého románu. Pak 30 000. A tak to pokračovalo dál a já si uvědomila, že je to ta nejúžasnější náhoda, co mě kdy potkala.“Hamová nejenže obdržela titul z kreativního psaní, ale v roce 2000 jí u nakladatelství Duffy & Snellgrove vyšla prvotina nesoucí název The Dressmaker, která okamžitě sklidila mnoho ovací ze strany čtenářů i kritiků. V roce 2015 se dočkala filmové verze s držitelkou Oscara Kate Winslet v hlavní roli. A také českého překladu, který se mi před nedávnem dostal do rukou.
Švadlena vypráví o ženě jménem Tilly Dunnage, jež se po dvaceti letech, které strávila jako švadlena v nejprestižnějších módních salonech světa, vrací do ospalého maloměsta, v němž vyrůstala, aby se postarala o matku. Ačkoliv se mnohé změnilo, temné vzpomínky na minulost nevymizely. Kdysi dávno se stalo něco, kvůli čemu na ni místní stále hledí s nenávistí. I přes hořkost, kterou cítí, však místní dámy neumí odolat neobyčejným oděvům, které Tilly ve své dílně tvoří. A právě jejich touhu po krásných šatech může Tilly využít ve svůj prospěch a pomstít se za všechny křivdy, které na ní obyvatelé Dungataru napáchali.
Vyvedená filmová obálka s tajemně se tvářící Kate Winslet budí velká očekávání, anotace zrovna tak. Čtenář vyhlíží něco šokujícího, velkolepého, a přitom elegantního. Proto může být prvních několik kapitol hořkým zklamáním. Hamová už od prvních stran zabředla do úmorné popisnosti oblečení, lidí, krajiny a vůbec všeho, jako by se snažila vyhnout psaní samotného příběhu. K tomu čtenáře seznamuje takřka se všemi hlavními i vedlejšími postavami naráz, avšak nic bližšího o nich neprozradí. Výsledkem je skoro nepřehledná kombinace jmen a popisů, která občas nudí.
Někde v půlce tento dojem začnou ničit pomalu prosakující tajemství, která vytváří příběh, na nějž čtenář čeká. Tilly se začne „sbližovat“ se znepřátelenými obyvateli Dungataru kvůli zakázkám, díky čemuž se začne odkrývat záhada toho, co se tenkrát na školním dvorku Tilly doopravdy přihodilo a proč musela odjet z města. Molly, její máma, pomalu nabírá zpět síly, rozpomíná na minulost a přehodnocuje svůj původně nenávistný postoj ke znovunalezené dceři (ambivalentní pocity Molly k Tilly a vývoj jejich vztahu shledávám na díle tím nejzajímavějším aspektem, je mi až líto, že ho autorka nerozpracovala trochu víc).
A konečně přichází na řadu samotný vrchol díla, motiv pomsty skrytý v hávu ochoty a snahy pomoci. Závěr byl pro mě nečekaný a umně napsaný, autorka omezila popisnost na minimum a věnovala se čisté naraci, sem tam scény opepřila poměrně explicitním a syrovým vyjadřováním, díky tomu dokázala udržet napětí a vygradovat celou pointu díla tak, aby všechno dávalo smysl. To vyvážilo vady na kráse, na které jsem narážela v první polovině knihy. Body navíc ode mě Rosalie Hamová dostává také za to, že se jí i ve vleklých popisných pasážích podařilo vyhnout klišé – i námět jako celek je velmi originální, do noty mu navíc hraje tragikomicky působící konec. Skvělá byla rovněž postava módního nadšence s nezměrnou touhou šít, ostříleného policisty seržanta Farrata.
Když se prokoušete počátečními popisy a překonáte zmatek ve jménech, nebo se o to alespoň pokusíte, Švadlena vás svou osobitostí okouzlí a přiměje vás zamyslet se nad svým okolím, nad sebou a nad tím, jak dokáže být (i malá a relativně uzavřená) společnost krutá a odsuzovat, aniž by nejdřív nahlédla pod povrch. A že bychom si to ne vždy měli nechat líbit.
Autor: Anna Musilová